smutek

 Smutek

Tolik přetvářky schovává se v mém úsměvu,
kolik lží je asi v mém proslovu?!
Jsem smutná a zdrcená,
jak kdyby životní síla byla mi odepřená.
Sama nevím co s tím,
už jen čekám, až se z téhle noční můry probudím.
Naděje zdá se dávno ztracená,
hluboko v mém srdci však za vlásek uchycená.
Jsem mrtvola, chodím dokola bez cíle,
kam se poděla moje vůle?!
Vůle žít a snít,
vůle radovat se a prostě být!
Chtěla bych snít o lásce
a o životě jako v pohádce,
ovšem byla jsem odsouzena.
osudem beze jména.
Čím jsem se provinila, ani Bůh neví,
ukřivděná však nejsem,
snad časem, doufám, že alespoň bolest poleví.